Jorkšírský teriér, co potřebujete vědět

Pokud si myslíte, že jorkšírci jsou “módním výstřelkem” posledních let a hodí se jen do kabelky nebo domů na gauč, musíme vás zklamat. Historie tohoto plemene sahá až do 11. století, kdy se jednalo o poměrně zdatné lovecké psy. Tyto vlastnosti si jorkšírský teriér zachoval dodnes, takže kromě toho, že se jedná o velmi skladného psíka vhodného do každého bytu, můžete s ním provozovat dokonce psí sporty a nechá se i dobře cvičit k poslušnosti a základním povelům.

Tento všestranně nadaný pes se ale hodí i pro staršího majitele jako věrný společník, nebo pro nadšené pejskaře, kteří se chtějí věnovat chovu a výstavám. Pokud o pořízení jorkšírského teriéra uvažujete, pojďte se podívat, jací vlastně tito psi jsou a na co se při jejich chovu připravit.

Historie plemene

Jak už bylo řečeno, plemeno jorkšírský teriér pochází přibližně z 11. století, kdy byli tito psi chováni chudými Angličany. Ti měli v této době v Anglii zákaz lovu, se kterým souvisel také zákaz chovu loveckých psů, a tak se skotští horníci rozhodli, že vyšlechtí malého psa schopného chytat krysy, potkany nebo králíky. Až do 19. století se jednalo o pracovní psy, jenž byli chováni jako krysaři. Teprve až začátkem 19. století se stali jorkšíři pro svůj vzhled oblíbeným plemenem anglických urozených dam a začalo se pracovat na jejich zušlechťování. V roce 1886 byli zapsáno do svazu Kennel Club, což z nich udělalo právoplatné plemeno. V polovině 20. století už byli jorkšíři velmi oblíbenými psy napříč celou společností a tento „titul“ si stále drží.

Typické vlastnosti jorkšírů

Jedná se o velice temperamentní a energické psy, kteří potřebují denně pohyb. Jorkšíři jsou velmi rázní, a i přes jejich drobnou konstituci velice nebojácní. Nebojí se opřít do kolemjdoucích ani do cizích psů. Z těchto důvodů je nutno dbát na důslednou výchovu a psa nerozmazlovat, protože střet s velkým plemenem pro něj může skončit fatálně. I přes pečlivou socializaci jsou jorkové dost odtažití a nedůvěřiví, co se týče cizích lidí. Může jít dokonce i o členy rodiny, svému pánovi jsou velice oddaní, dalo by se říct, že jsou na něm až závislí. 

Toto plemeno se řadí mezi inteligentní a učenlivé psy. Základní povely by tedy měl jorkšír zvládnou levou zadní a i přesto, že většina dnešních majitelů chová tyto psíky jako takzvaně „gaučové“, nemělo by se na jejich důslednou výchovu zapomínat. Pokud jorkšírovi dopřejete výcvik, bude vám odměnou slušný a oddaný pes. 

Co by měl každý budoucí majitel vědět je, že se jorkšíři projevují pronikavým hlasitým štěkotem, se kterým rozhodně nešetří. Jelikož své území a svou rodinu rádi ochraňují, je vysoce pravděpodobné, že budou štěkat na cizí psy i lidi. Tomu se dá částečně předejít socializací i výchovou, nicméně jejich štěkot je pro toto plemeno přirozený, proto počítejte s tím, že se jej nikdy úplně „nezbavíte“.

Vzhled a zbarvení

Typickým poznávacím znakem jorkšírů je jejich hladká srst. Ta nemá podsadu, a tak tito psi ani nijak zvlášť nelínají. Jejich chlupy připomínají spíše vlasy, a proto jsou lépe snášeni také alergiky. Co se týče zbarvení, čistokrevný jorkšírský teriér může mít jen jedno – ocelově modré, doplněné zlatavě hnědou. Modrá je pak srst pouze na trupu, od temene hlavy až po ocásek. Končetiny, přední část hlavy a špička ocasu musí nést zlatavě hnědou barvu, přičemž u pokožky jsou chlupy černé. Černá barva ale nesmí zasahovat dále, konce chloupků v tomto odstínu jsou u standardu nepřípustné. Pokud si u chovatele vybíráte štěně, nezalekněte se jiného zbarvení. Pár týdnů po narození mají totiž pejsci téměř černou barvu.

Pes by měl dle standardu plemene vážit maximálně 3,2 kilogramu. V kohoutku pak nanejvýš výšky 24 centimetrů. Feny jsou téměř vždy o něco mohutnější a těžší než psi. Hřbetní linie musí být i za chůze rovná, také končetiny jsou rovné, pevné a nijak nevybočené. To, že má pes správný pigment lze poznat také podle černých drápků. Chovní a výstavní psi musí mít obě uši vzpřímené, a nekupírovaný ocas nést jen kousek nad úrovní hřbetu. 

Krmení 

Zdravá a vyvážená strava je, stejně jako u všech lidí i zvířat, velice důležitá pro kvalitní život a pevné zdraví. Co se týče stravy pro vašeho jorkšíra, budete se muset v průběhu jeho života několikrát přizpůsobit. Štěňata samozřejmě potřebují jiné granule než dospělí psi, a také jí víckrát denně. Jak krmit štěně se dozvíte v našem článku.

Výběr vhodných granulí či jiného krmiva by měl korespondovat s velikostí plemene, a také s životním stylem konkrétního psa. Granule musí být tedy určeny nejlépe pro malá aktivní plemena.

U dospělých psů je možné podávat syrovou stravu, takzvaný BARF. Dříve byl tento způsob krmení oblíbený spíše u velkých plemen, nicméně v poslední době si našel místo i mezi malými psy. Pokud se pro BARF rozhodnete, nezapomeňte si nejdřív doplnit znalosti. Při nesprávně sestaveném jídelníčku by mohly vašemu psovi chybět základní živiny, což se může odrazit na jeho zdravotním stavu. Psovi nikdy nepodávejte čerstvé syrové vepřové maso z důvodu výskytu parazitů. To se doporučuje alespoň přemrazit, nejlépe pak uvařit.

Zdraví a náchylnost k onemocněním

Jedná se o poměrně dlouhověké plemeno, není žádnou výjimkou, že se jorkšíři dožívají více než 15 let. Co se týče dědičných chorob, není jich mnoho. Mezi nejčastější zdravotní potíže patří problémy se zuby a čelistmi. Chrup jorkšírských teriérů se často potýká s paradontózou, majitel tak musí aktivně předcházet tvoření zubního kamene, který je její hlavní příčinou.

Deformace čelisti se vyskytují spíše u neodborných chovů. Je tedy důležité si chovatele pečlivě vybírat. Mezi další velice časté problémy těchto psů patří takzvaná luxace patelly. Jedná se o vykloubení kolenní čéšky, kterému se dá předcházet tím, že nenecháváme štěňata a mladé psy skákat příliš vysoko. Jorkšírům se nevyhýbají ani oční choroby či anomálie, mezi které patří zejména suché oči (příliš nízká produkce slz v slzném kanálku), zelený zákal nebo distichiasis (řada řas navíc). Výjimkou nejsou ani poruchy štítné žlázy.

Péče o jorkšíry

Péče o jorkšírské teriéry není rozhodně nic jednoduchého. Největší pozornost je třeba věnovat jejich hladké srsti, a to zejména v případě, že se se psem chcete účastnit výstav. Nejdůležitější je zvykat na psa denní péči už od štěněte. To si musí zvyknout na každodenní kartáčování, časté koupání, čištění uší, zubů i očí, a také na pravidelné stříhání drápků. Ostatně, v našem starším článku najdete, co by měla obsahovat výbava pro štěně.

Srst jorkšírů nemá podsadu a není sezóně obměňována. To ocení zejména alergici a lidé, kteří nechtějí denně uklízet stovky chlupů po celém bytě. Tato výhoda s sebou však nese i daň v podobě náročné péče o takovou srst. Ta připomíná spíše vlasy, které neustále rostou, a proto je nutné jorky pravidelně stříhat. Je jedno, jestli zvolíte krátký nebo dlouhý střih. Tak či tak je dobré psího kadeřníka navštívit alespoň 4x ročně. Srst je také nutné denně vyčesávat a psa alespoň jednou týdně vykoupat. K tomu použijte jemný šampon pro psy a po koupání jej pečlivě vysušte a srst opět rozčešte.

Stejně jako každému jinému psovi, byste i jorkšírovi měli čistit uši a zuby. Na zubech si dejte obzvlášť záležet, protože jorkšíři mají sklony k parodontóze. Jednou týdně také ostříhejte svému psímu miláčkovi drápky.

Co se týče pohybu, potřebuje ho jorkšír opravdu dost. I když jeho vzhled může klamat, není to typický „gaučák“ na mazlení. Jeho lovecké sklony a energie tomuto plemenu nelze upřít. Paradoxně to ale není pes, který by mohl celoročně žít na zahradě. Ocení spíše život v bytě, po boku svých pánů. Ti ale musí myslet na to, že potřebuje pravidelný pohyb, a vyvést jej na pravidelné procházky.

Výcvik a výchova

Toto plemeno si často pořizují lidé jako mazlíka do bytu, a bohužel jeho výcviku nevěnují náležitou péči. To je ale velká škoda. Jorkšíři jsou totiž velmi inteligentní a učenliví psi, kteří se s nadšením pustí do plnění povelů i psích sportů. Toto plemeno ale dokáže být i pěkně tvrdohlavé. Obrňte se tedy trpělivostí a při výcviku zvolte spíše cestu pozitivní motivace.

U štěňat je velice důležitá socializace. Pokud ji majitel podcení, může se dočkat velice bojácného a nervózního psa, nebo jeho agresivních sklonů. Jorkšíři si rádi zvykají na přítomnost svého pána, které se odmítají vzdát. To má za následek hlasité štěkání a kňučení při vašem odchodu z domova. Zvykejte proto štěně postupně na to, že bude občas bývat samo doma.

Jak snášejí jorkšíři děti a jiné psy?

Pokud psovi od začátku nastavíte přísná pravidla a ukážete mu jeho postavení ve smečce, není problém, aby dobře vycházel i s dětmi. Vzhledem k tomu, že jorkšíři jsou i přes své malé rozměry poměrně ostří psi, je lepší jej pořídit spíše k dětem starším. Batolata a mladší děti mohou se psem ještě necitlivě zacházet, což si jork nenechá příliš líbit. Zajímá vás, jaký pes je vhodný k dětem?

Co se týče jiných domácích zvířat, se svými společníky ze stejné domácnosti vychází při správné socializaci velmi dobře. Snese se s jinými psy i kočkami. Problém může nastat s cizími psy, kdy často dochází k nadměrné agresivitě. Částečně se dá tomuto chování předcházet správnou socializací či výcvikem.

Koupě jorkšíra – na co si dát pozor?

Vzhledem k opravdu velké oblíbenosti tohoto plemene, se mezi poctivými a špičkovými chovateli objevují i ti neseriózní, nedej bože množírny. Obvykle je poznáte tak, že v inzerátech nabízejí štěňata po rodičích s PP, nicméně štěňata samy „papíry“ nemají. Pejsky také nabízejí za nižší cenu než chovatelská stanice. Před pořízením psa si tedy samotného chovatele dobře proklepněte.

Dobrý chovatel je obvykle členem oficiálního sdružení a jeho vrh je vždy dopředu plánovaný. Štěňata procházejí všemi potřebnými vyšetřeními, očkováním, odčervením i čipováním. Takový chovatel či chovatelská stanice vám rezervuje štěně už při plánování vrhu a vy se na něj můžete už pár týdnů po jeho narození přijet podívat, případně si jedno ze štěňat vybrat. Do nového domova jde pes se všemi náležitostmi a balíčkem svých „osobních“ věcí. Chovatel je s novými majiteli v kontaktu a s radostí poskytne rady ohledně péče nebo výchovy.

Při předání štěňat tedy dbejte na to, aby vás chovatel pozval přímo do prostor, kde jeho psi žijí. Chtějte vidět matku, případně také otce štěňat. Zkontrolujte si rodokmen a veškerá provedená vyšetření. Renomovaná chovatelská stanice si za jedno štěně řekne okolo 15 tisíc a chovatel se pečlivě zajímá, kam si štěně odvezete a v jakých podmínkách bude žít. Poskytne vám také cenné rady na cestu, případně povypráví o svých zkušenostech s chovem nebo výstavních úspěších rodičů vašeho štěněte.