5 nejzajímavějších druhů želvy suchozemské
Želva suchozemská je nejen oblíbené domácí zvířátko, ale také jeden z nejstarších živočichů na zemi. Není však želva jako želva – pojďte se spolu s námi podívat na pět nejzajímavějších druhů želvy suchozemské a rozdíly mezi nimi.
Obsah
1. Želva Agassiziova
Ačkoliv je želva Agassizova (Gopherus agassizii), známá také pod anglickým názvem Desert Tortoise neboli pouštní želva, opravdu krásným exemplářem, domů si ji pravděpodobně nepořídíte. Nejen, že se v soukromých chovech prakticky nevyskytuje, ale také patří k ohroženým druhům. Ve volné přírodě bychom na ni mohli narazit na jihozápadě Spojených států amerických, konkrétně v Sonorské a Mohavské poušti západně od řeky Colorado.
Tato želva, která může mít v dospělosti až 5 kilogramů, se vyznačuje schopností hloubit v pouštním písku tunely. Díky tomu dokáže uniknout opravdu vysokým teplotám, které se mohou v pouštích vyšplhat až na 60 stupňů Celsia.
2. Želva pardálí
I pokud nepatříte mezi skutečné znalce suchozemských želv, o téhle krasavici jste už pravděpodobně slyšeli. Želva pardálí (Stigmochelys pardalis) na první pohled zaujme především krásně vybarveným krunýřem s detailní kresbou. Přestože se jedná o původně africký druh, na který bychom narazili především ve střední a jižní Africe, dnes se jedná o jeden z nejčastěji chovaných druhů suchozemských želv u nás.
Jedná se o poměrně velkou želvu, která může dorůst až hmotnosti 40 kilogramů. V zajetí však jejich hmotnost málokdy přesáhne patnáct kilo. Na její poměrně velký vzrůst myslete už před jejím pořízením – rozhodně se nejedná o želvičku, která by si vystačila s malým teráriem. Lépe se jí bude dařit ve větším výběhu, kde bude mít dostatek místa k pohybu.
3. Želva myší
Ačkoliv se na základě jejího názvu může zdát, že se jedná o želvu, která se živí hlodavce, opak je pravdou – živí se převážně houbami, trávou a plody. S myšmi ji tak spojuje její obliba v hloubení děr a nor, ve kterých se skrývá před pražícím sluncem i predátory – dokáže se zahrabat až patnáct metrů hluboko!
Nejedná se o nijak velkou želvu, dospělí jedinci dosahují v průměru 5,5 kilogramů. Na rozdíl od výše zmiňovaných druhů má poměrně nenápadný krunýř v odstínech žluté a světle hnědé. Na želvu myší (Gopherus polyphemus) narazíme na jihovýchodě Spojených států amerických. Spíše než pouštím dává přednost suchým, písčitým půdám ve stínů nízko rostoucí vegetace a stromů.
4. Želva hrbolatá
Opravdu netradičním krunýřem se může pochlubit želva hrbolatá (Glyptemys insculpta). Jak napovídá její český název, má zvláštně rozporcovaný krunýř. Jedná se o severoamerický druh, který můžeme potkat například v Kanadě, konkrétně v provinciích Ontario nebo Nova Scotia.
Zároveň je na místě dodat, že možná do našeho seznamu tak úplně nezapadá – nejedná se totiž o čistě suchozemní želvu, ráda si zaplave v rybnících a jezerech, ve kterých také zimuje. Mimo jiné rozhodně vyvrací představu o neobratné želvě – nejen, že skvěle plave, ale také dokáže vylézat na stromy!
Mezi její potravu patří jak ovoce, tak hmyz, žížaly a drobné živočichy. Bezpochyby zajímavý je způsob, jakým láká červy na povrch – hlasitým dupáním.
5. Želva obrovská
Jak je asi zřejmé z jejího jména, želva obrovská (Aldabrachelys gigantea) je druhou největší suchozemskou želvou. Narazit na ni můžete nejen v zoo – u nás například v Praze, Plzni a Dvoře Králové – ale především na dovolené na Seychelských ostrovech. Nejen, že může vážit až 200 kilogramů, ale také se dožívá skutečně požehnaného věku – 160 let. Krunýř dlouhý 120 centimetrů nesou mohutné nohy. Díky dlouhému krku dokáže získávat potravu z nízko rostoucích větví stromů – její jídelníček tvoří primárně plody, listy a výhonky rostlin, případně také živočišné zbytky. Byly však zaznamenány případy, kdy želva obrovská ulovila ptáka.
