Druhy vodních želv

Odlišit vodní želvy od suchozemských dokáže téměř každý milovník zvířat, kolik byste však byli schopni vyjmenovat jejich druhů? Ať už si chcete rozšířit své vědomosti či si hodláte pořídit vodní želvu jako domácího mazlíčka, vhod vám přijde náš přehled několika druhů vodních želv.

Želva nádherná

Vzhledem k tomu, že se jedná o nejčastěji chovanou želvu u nás, jste se s želvou nádhernou (Trachemys scripta) už určitě někdy setkali. Poznávacím znakem je jasně červený pruh za okem. Zároveň je však třeba dodat, že je zakázán její dovoz – v praxi to znamená především to, že mláďata či dospělé jedince zakoupíme nejčastěji u místních chovatelů. 

Samičky této želvy, které jsou větší než samci, v dospělosti dorůstají délky kolem 25 centimetrů. Vzhledem k váze kolem 2,5 kilogramu se rozhodně nejedná o žádné drobečky, na což je třeba myslet ještě před jejich pořízením. Velké rozměry jsou mimo jiné také důvodem, proč celá řada těchto želviček končí ve volné přírodě, kam je jejich neznalí majitelé vypustili. Málokdo také tuší, že se jedná o opravdu dlouhověkého tvora – dožívá se třiceti až šedesáti let. 

Mezi potravu želvy nádherné patří jak obojživelníci, malé ryby či hmyz, tak vodní rostliny. 

Želva ozdobná

Podobných rozměrů jako želva nádherná se dorůstá také želva ozdobná (Chrysemys picta), známá i pod názvem želva malovaná, která je původem z Ameriky. Na rozdíl od želvy nádherné se však může pochlubit krásně zbarveným krunýřem, který svou kresbou připomíná mapy. Mírně se liší také skladbou jídelníčku – zejména pro mláďata je nezbytná konzumace masa, v dospělosti však můžeme stravu želvě obohatit o pampelišky, ovoce, jitrocel či třeba mrkev. Ve volné přírodě se živí jak rybami a hmyzem, tak menšími obratlovci či dokonce mršinami. 

Želva mapová

Mezi středně velké želvy se řadí i želva mapová (Graptemys pseudogeographica kohnii), která se přirozeně vyskytuje v oblasti řeky Mississippi. Na první pohled ji lze poznat podle bíložlutou kresbou ve tvaru půlměsíce mezi očima a žlutých proužků po celém těle. Svůj název získala podle kresby mapy na krunýři. Jakožto dobrý plavec vyžaduje chov v paludáriu s dostatečným množstvím vody. 

Želvu mapovou krmíme jak masitou potravou, tak vodními rostlinami či třeba pampeliškami. Pochutná si také na sépiové kosti. 

Klapavka obecná

Pokud hledáte spíše menší želvu, která je ideálním zvířátkem do bytu, ideální bude klapavka obecná (Sternotherus odoratus). Ta se dorůstá přibližně dvanácti centimetrů. Ke snadnému chovu přispívá také fakt, že pochází z Kanady, a nepotřebuje tak uměle dodávat světlo pomocí UV-B lamp. Stejně tak si vystačí s menším množstvím vody, nezapomeňte však na dostatek kořenů a dalších předmětů k lezení či úkrytu. Na rozdíl od řady jiných druhů můžete rovněž bez obav chovat více jedinců pohromadě, s výjimkou období páření. 

Stravou se příliš neliší od ostatních želv – jakožto všežravec si pochutná na rybách, korýších, hmyzu, ale také třeba pampelišce či salátu. 

Kajmanka dravá

Posledním druhem vodní želvy, na který se dnes podíváme, je kajmanka dravá (Chelydra serpentina), která stejně jako ostatní výše uvedené druhy pochází z Ameriky. Vhodná je spíše pro zkušenější chovatele, a to nejen kvůli své opravdu úctyhodné velikosti – dorůstá se až půl metru – ale především pro agresivitu a silné čelisti, které mohou nedbalého chovatele snadno zranit. 

Samotný chov není příliš náročný. Kajmanky si rády dopřejí jak cvrčky, šváby či drobné živočichy, tak ryby či granule pro vodní želvy. Chybět nesmí akvárium s dostatečným množstvím vody.